Památky na toskánské Habsburky ve sbírkách
oddělení starších českých dějin Národního muzea
smycka 800

Lubomír Sršeň, Dana Stehlíková

Památky zanechané toskánskými Habsburky v Ostrově nad Ohří a v Brandýse nad Labem se po roce 1918 staly státním majetkem nově vzniklého Československa. Rozděleny byly na archiválie, o něž dnes pečuje Národní archiv, a na knihy a další trojrozměrné předměty, které byly svěřeny Národnímu muzeu. Zatímco o knihy pečuje Knihovna Národního muzea, všechny ostatní předměty kulturně-historického charakteru jsou ve správě oddělení starších českých dějin. Soubor uložený v tomto oddělení, evidovaný pod inventárními čísly H2-60 816 až H2-61 655, obsahuje přibližně 1600 sbírkových předmětů a patří k nejcennějším sbírkovým fondům Národního muzea. Je však třeba současně přiznat, že jde o soubor badateli dosud opomíjený a širší veřejnosti v podstatě neznámý. V odborném tisku bylo z této sbírky dosud publikováno pouhých 67 předmětů (především portrétů), z nichž jen některé byly prezentovány i na výstavách. Naprostá většina kolekce zůstává dosud skryta v muzejních depozitářích. Příčinou tohoto „utajení“ byl dlouhodobý ostentativní nezájem státu o památky spjaté s habsbursko-lotrinskou dynastií, projevovaný až do roku 1989. Většímu zpřístupnění těchto „opomíjených pokladů“ dnes již nebrání ideové důvody, překážkou je jen nedostatek času muzejních kurátorů na vlastní odbornou práci, a především absence vhodných výstavních prostor.

Historická i umělecká hodnota toskánského souboru uloženého v oddělení starších českých dějin je zcela mimořádná. Převažující většinu v něm tvoří ikonografické památky: především kresby, akvarely, kvaše, drobné oleje, grafiky a fotografie, adjustované zčásti samostatně, zčásti uložené do dvanácti objemných alb. Celkem je to přes 1200 exemplářů. Jedinečná je zejména početná kolekce portrétů zobrazujících jednotlivé členy toskánské větve Habsburků, od Ferdinanda III. přes Leopolda II. a jeho dvou manželek až po podobizny jejich dětí, včetně známého Ludvíka Salvátora.

Nalezneme zde i nádherná umělecká díla pocházející z velkovévodských sbírek, soustředěných kdysi v sídle toskánských vladařů v paláci Pitti ve Florencii. Jsou to četné kresby, grafiky, akvarely a kvaše nejrůznějších námětů, které často jejich autoři – především italští, ale i rakouští a němečtí umělci – dávali toskánským vládcům darem, jak dokládají občasné uctivé dedikace. Do rodinné sbírky se tak dostala díla často vynikajících kvalit, byť většinou tradičního výtvarného pojetí, jak to odpovídalo konzervativnímu vkusu u dvora. Mnohá z těchto výtvarných děl si v budoucnu zaslouží důkladné odborné prostudování, jež s vysokou pravděpodobností přinese překvapivá zjištění týkající se námětů i autorů.

V albech nacházíme i portréty známých italských umělců 19. století, např. malíře Giuseppe Bezzuoliho („knížete italské romantické malby“), sochaře Giovanniho Duprè (jenž plnil četné zakázky pro toskánský dvůr), architekta Niccolò Matase (tvůrce pestrého mramorového průčelí florentské baziliky Santa Croce) či světově proslulého malíře krajin Karola (Károly) Markó, původem z Levoči. Unikátní je portrét krále italské opery Gioacchina Rossiniho, jenž je jedinou jeho autentickou podobiznou v českých sbírkách.

Velkou dokumentární hodnotu mají četné fotografie, mezi něž patří i několik ukázek nejstarších fotografických technik, daguerrotypií a ambrotypií. Kromě portrétů zachycují zvětšeniny i topografické náměty, pohledy na města a architektonické památky. Jedno album je například celé věnováno Benátkám.

Menší, ale také velmi zajímavou část toskánského souboru tvoří různé drobné předměty z domácnosti, osobní památky a podobně. Patří sem například nádobí ze skla a porcelánu. Za zmínku stojí zejména porcelánová souprava na kávu s malovanými portréty členů rodiny Františka I. Neapolského a jeho druhé manželky, Marie Isabelly Španělské.

Cenný je soubor tří desítek klenotů převážně ze zlata, drahokamů a organických materiálů. Vynikají v něm osobní šperky, počínaje antickými předměty, jež pocházejí z archeologických lokalit Středozemí, mimo jiné z vlastních výzkumů velkovévody Ludvíka Salvátora. V chronologii převažují artefakty z období klasicismu a biedermeieru, které si rodina přivezla z Toskánska. Početnou a charakteristickou kolekcí je sentimentální vlasový šperk dámský i pánský, ale také miniaturní dětské šperky nebo šperkové růžence. Dobovou zálibu v mineralogii dosvědčují kameje z onyxu, karneolu či gagátu, cestovní upomínky z lávového kamene, šperková souprava ze selenitu (tedy sádrovce) či z mramoru. Nejcennější prsteny a další šperky s diamanty či šňůrami mořských perel známe ovšem jen z inventářů nebo z portrétů – byly pravděpodobně někomu darovány. Můžeme však obdivovat nákrčník „collier“ se safírem výjimečné brilance a velikosti (5 karátů) nebo růženec se šňůrou broušených tyrolských almandinů z alpského údolí Zillertal. Mezi organickými materiály vynikají řezby ve slonovině a červený korál.

K prohloubenému poznání rodopisu přispívají malované či z kamene řezané miniaturní portréty, nápisy nebo iniciály přizdobené velkovévodskou korunkou, označující někdejší majitele. Unikátem je kapesní miniatura mramorového pomníku velkovévody Ferdinanda III. Toskánského (roku 1824 zemřelého bratra císaře Františka I.) ve zlatém pouzdře, který si vdova Marie Anna Ferdinanda Amálie Saská přivezla z Florencie1.

Cestovní příbory, nádobí, tabatěrky a peněženky mají rovněž klenotnickou výzdobu. U mnohých španělských, uherských, sicilských či toskánských zlatých řádových křížů a hvězd včetně Řádu zlatého rouna nebo řádových odznaků lze zjistit jejich původní nositele.

Provenience klenotů odpovídá výjimečnému postavení přední evropské panovnické rodiny. Puncovní značky prozrazují, že byly zhotoveny převážně v dílnách italských zlatníků a glyptiků v Římě nebo v Benátkách, ale také v Anglii, Francii, Švýcarsku či Rakousku. Větší část uměleckých prací není značena, a tak dokážeme určit jejich provenienci jen přibližně, podle slohových znaků.

Drobné předměty luxusní galanterie zahrnují zlaté jehlice do vázanky, dózy, tabatěrku se smaltovanou vedutou zámku Pillnitz u Drážďan, jezdecké bičíky, hole, ostruhy, osobní zbraně, brýle, několik psacích, šicích a toaletních souprav, těžítka a další potřeby na psaní. Z garderoby se dochovaly části oděvů i obuvi. O zbožnosti panující u dvora svědčí modlitební knížky, růžence, obrázky náboženského charakteru a velice luxusní krucifixy. Drobné devocionálie jsou památkami na vykonané poutní cesty. Nechybí ani kuriózní suvenýry a relikvie, např. kazeta s pramínky vlasů jednotlivých dětí velkovévodského páru či vlasy ustřižené Napoleonovi na ostrově Sv. Heleny dne 1. října 1820, tedy sedm měsíců před jeho úmrtím. O péči, s jakou byly předměty uchovávány, svědčí jednotné obaly – jsou to etuje potažené zpravidla červenou kůží a zdobené zlatotiskem.

I tento stručný přehled nepochybně svědčí o tom, že soubor toskánských památek uložený v oddělení starších českých dějin Národního muzea patří k těm fondům, které nabízejí do budoucnosti četné a překvapivé badatelské objevy2.

smycka 1000

1 Dana Stehlíková, Miniatury pomníků, in: Metamorfózy politiky, pražské pomníky 19. století, publikace k výstavě, editorky Kateřina Kuthanová a Hana Svatošová, Archiv hl. m. Prahy, Praha 2013, s. 128–129.

2 Podrobnější informace o kolekci jsou ke stažení na http://www.ludviksalvator.cz/index.htm

smycka 1000Veškerý obsah byl převzat z brožury ISBN 978-80-260-9764-8.

back-01 domu vpred