Znovuobjevený archiv toskánských Habsburků
smycka 800

Eva Gregorovičová

Toskánský archiv se formoval ve Florencii na základě rozhodnutí zvláštní komise ustavené Toskánskou prozatímní vládou v roce 1859 po odchodu představitelů habsbursko-lotrinské pobočné linie. Jejím úkolem bylo sestavení soupisu písemných dokumentů, které zde zůstaly po habsbursko-lotrinských panovnících a příslušnících tohoto rodu v jejich sídlech, především ve florentském paláci Pitti, a nebyly odvezeny ze země Leopoldem II. při jeho odjezdu z Florencie dne 27. dubna 1859. Pověření úředníci v roce 1860 vydali toskánskému velkovévodovi úřední cestou dokumenty osobního a soukromého charakteru členů bývalého panovnického rodu. Cesty, jimiž se toskánský rodinný archiv dostal až na naše území a do Národního archivu, byly velmi komplikované. Rodinné archiválie byly nejprve převezeny z paláce Pitti do vily Montughi. Odtud bylo menší množství písemností v šedesátých letech 19. století zasláno do Čech Leopoldovi II. do brandýského zámku. Větší část vyčleněných písemných dokladů byla po smrti Leopolda II. přestěhována z vily Montughi Ferdinandu IV. do Salcburku.

Ze salcburské rezidence byla písemná dokumentace, jak původní toskánská, tak Ferdinandův osobní archiv vzniklý již v exilu v Rakousku a Čechách, během 1. světové války převezena na zámek v Ostrově nad Ohří. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 připadl habsburský majetek, včetně písemností, novému československému státu. Toskánský rodinný soubor byl od roku 1919 svěřen do péče Československého státního archivu zemědělského. Až do 30. let minulého století byl archivní komplex umístěn v ostrovském zámku a spadal do péče Československého státního archivu zemědělského, později Ústředního zemědělsko-lesnického archivu (ÚZLA). Dne 29. května 1933 byl potvrzen nařízením Ministerstva zemědělství čj. 32.337/V/21a/1933 převoz písemností z Ostrova do depozitáře ÚZLA, který byl umístěn v budově Ministerstva zemědělství v Praze na Těšnově, kam byla již dříve uložena tzv. brandýská část toskánského archivu. V roce 1939 byl podle nařízení německé okupační moci opět převezen, tentokrát již celý toskánský rodinný archiv z Těšnova do Ostrova, kde byl uložen do prostor barokního letohrádku uprostřed parku. Tam toskánský soubor v roce 1944 bez velkých ztrát přežil požár ostrovského zámku a v roce 1945 vloupání do letohrádku. Archivní komplex byl převezen zpět do Prahy až v roce 1951. V roce 1956 vplynuly fondy zrušeného Ústředního zemědělsko-lesnického archivu v rámci unifikace československého státního archivnictví do Státního ústředního archivu v Praze. Ale převzaté archivní soubory, včetně toskánského rodinného archivu, zůstaly v původních depozitářích ÚZLA v budově ministerstva zemědělství. Teprve v roce 1996 byl Rodinný archiv toskánských Habsburků převezen do nové archivní budovy na Chodovci a definitivně uložen do nového moderního depozitáře.

Toskánský rodinný archiv se člení v současné době na 14 fondových částí v časovém rozpětí 1765–1915, a to na soubory toskánských velkovévodů Petra Leopolda, Ferdinanda III., Leopolda II., Ferdinanda IV., toskánských arcivévodů Ludvíka Salvátora, Josefa Ferdinanda, Jana Nepomuka (Ortha), na sbírky: listin, map a plánů, fotografií, tisků, kreseb a na registratury úřadů, a to toskánských legací v Paříži, Neapoli, Římě a Vídni; Toskánské pensijní likvidatury v Paříži a Vysoké administrace toskánských statků v Čechách, Brandýs nad Labem a Ostrov nad Ohří. Archiv má celkový rozsah 130 běžných metrů, což je víc jak 500 archivních kartonů, 2000 map a plánů, 100 ikonografických dokumentů a 4000 fotografií. Typologicky archivní komplex obsahuje velmi různorodý archivní materiál jak úředního, poloúředního, státního, tak převážně osobního a soukromého charakteru. Jsou tu dochovány listiny, diplomy, úřední knihy, rukopisy, původní evidenční pomůcky, spisy, osobní korespondence, osobní doklady, deníky, paměti, účty, skicáře, mapy, plány, grafika, kresby, fotografie i tisky. Značná část těchto archiválií, vzniklých v Toskánsku, Rakousku, Würzbursku i Čechách, se váže k působení habsbursko-lotrinské sekundogenitury jakožto vládnoucího rodu ve středoitalském velkovévodství v letech 1737–1859. Dochované spisy zachycují politickou, státní, zákonodárnou, ekonomickou a reformní činnost toskánských velkovévodů této dynastie, stejně jako jejich podporu vědy, umění a stavitelství či správu jejich korunních panství. V neposlední řadě lze na základě dochované dokumentace zmapovat jak evropské politické dění 18. a 19. století, tak osobní život toskánských panovníků, životní osudy jednotlivých členů rodu, rodinné vztahy a vazby k rakouskému arcidomu, dvorské prostředí, vzdělání, soukromé zájmy i tužby.

Pro zmapování historie působení toskánské linie habsbursko-lotrinského rodu na ostrovském panství lze využít části dokumentace prvního majitele ostrovského patrimonia z toskánské sekundogenitury Ferdinanda III., deníky posledního vládnoucího toskánského velkovévody Leopolda II., který přišel do Ostrova v roce 1859, úřední dokumenty sekce RAT tzv. Vysoké administrace toskánských statků v Čechách, Brandýs a Ostrov, ale především rozsáhlé části archivu Ferdinanda IV., tzv. Schlackenwerth z let 1871–1907, čítající tisíce dokumentů. Tyto archiválie poskytují detailní informace o získání západočeského dominia do majetku toskánské pobočné linie habsbursko-lotrinského rodu již od roku 1803. Zachycují činnost administrace panství, nařízení a instrukce pro výkon správy velkostatku, zprávy o výnosech a hospodaření, bilance, účetní doklady, záznamy o úřednících a personálu panství, projekty rekonstrukce zámku, subvence kostelům, vzdělávacím zařízením, špitálu, spolkům a chudým, popisují i chod a řízení domácnosti majitelů i běžný život velkovévodské rodiny v rámci jejich pravidelných pobytů v Ostrově. Nakonec zde nelze opominout ani tři deníky Ferdinanda IV. nadepsané „Schlackenwerth“ z let 1872–1907, které obsahují převážně autografické, velmi podrobné denní zápisy o situaci na ostrovském patrimoniu. A právě archivní dokumenty, vybrané z výše uvedených sekcí Rodinného archivu toskánských Habsburků, digitálně ztvárněné týmem pracovníků Národního archivu na panelech, tvoří páteř výstavy „Toskánští Habsburkové a ostrovské panství 1808–1918”.

smycka 1000Veškerý obsah byl převzat z brožury ISBN 978-80-260-9764-8.

back-01 domu vpred